Prostě blog na Blog.cz

Zuzana Paroubková - exmanželka expremiéra Jiřího Paroubka, přezdívaná také přáteli Ivan Zbožný - se několik let po rozvodu psychicky zhroutila. Její kdysi krásná tvář(viz fotografie) znatelně povadla a vrozený entuziasmus byl vystřídám hlubokou depresí.
"Za všechno mé utrpení může Jiří," svěřila se své přítelkyni, "hluboce mne ranil a způsobil mou duševní i fyzickou devastaci!"
Tak jako někteří zoufalí lidé hledají útěchu v alkoholu, našla Zuzana P. svou satisfakci v přejídání. V souvislosti s averzí Jiřího Paroubka k našim západním sousedům pak zosnovala Zuzana P. svou pomstu:
"Na truc tomu zrádci se užeru k smrti na srazu sudeto-německého lansmanšaftu"!

Představte si situaci - na ulici parkuje automobil tak, že dle názoru městských strážníků překáží v provozu. Není to nic divného - jednak se v v Česku parkuje jak se komu zlíbí a druhak městští biřicové jsou odměňováni podle toho, kolik pokut městu vyberou. Představte si dále, že majitelka onoho vozidla, spatřiv kterak je její kovový milec potupně nakládán na odtahové vozidlo, aby jí byl po nemalých peripetiích vydán zpět oproti značnému obnosu, počne ochráncům pořádku lát a proti odtahu protestovat. Obecní drábové se zdivočelou ženštinu pokusí legitimovat, což ona odmítne a naopak vyzve ony pohůnky městské rady, aby se legitimovali oni jí. Příběh je to místy až veselý. Na scénu nám následně přichází jako "deus ex machina" udatný Pierot, počne se týrané Colombíny zastávat a provede proti biřicům několik teatrálních výpadů. Rozjívená ramena spravedlnosti tragického hrdinu zpacifikují a pokusí se jej nacpat do svého vozu, neboť je půl jedenácté a oni jej považují za angažovaného opilce.

Kdybych tuto scénu zahlédl na ulici- pomyslel bych si něco o trapných šaškárnách, nevychovaných lidech, bezohledných řidičích a městských poskocích, zkorumpovaných majiteli odtahových služeb.

Pakliže však čtu něco podobného v celostátních tiskovinách a na hlavních zpravodajských serverech po dobu tří dnů jako hlavní zprávu, začne mi to vrtat v hlavě- hm, divné…

Začnu pátrat, hledat a zkoumat. Ajta! - prohlásím po chvíli, oním Pierotem je David Hons alias Roman Týc, spoluzakladatel umělecké skupiny Ztohoven, spoluautor jaderného hřibu v ranním vysílání ČT 2 a autor čurajících panáčků na pražských semaforech. Ustávám v divení, protože mi vše začíná zapadat do sebe jako kostky Lega.

Pročítám si páně Týcovo prohlášení na jeho internetových stránkách a maně zamačkávám slzu. Pan Týc totiž emocionálně a inteligentně líčí, kterak klestí cestu svobodnému projevu a uměleckému duchu v korupci a byrokracií prolezlém bahně naší zapařené pseudorepubliky, hledá paralely ve zločinném komunistickém režimu a neváhá zmínit nacisty umučeného Julia Fučíka. Bojuje za naší svobodu - je to rebel, ale čestný rebel a po vzoru Che Guevary, ponese na svých bedrech tíhu světové revoluce.

Ironizuju, já vím! Možná i dehonestuju člověka, kterého osobně neznám. Jenže já mám rád nasycené roztoky a chci vytvořit protiváhu vůči podivně jednotnému názoru, kterým jsou naše média prosyceny.

My Češi máme bojovníky proti systému rádi.

Sami se různým formám útisku nejsme schopni vzepřít, a zřejmě proto obdivujeme ty, kteří to dokážou. Sepisujeme na jejich podporu petice a pečeme jim bábovky.

I já mám skupinu Ztohoven a tím vlastně i pana Týce docela rád. Považuji za vtipné happeningy, které organizují a vnímám je dokonce jako společensky přínosné.

Na druhou stranu považuji za zcela nezbytné, aby na obdobné akce příslušné orgány přiměřeně reagovaly, protože právě z tohoto důvodu platím daně.

Považuji to za barterový obchod - umělec a recesista pozmění dopravní značení, díky tomu se o něm zmíní média, což zvýší jeho věhlas a logicky i jeho cenu. Dále upozorní na společenský problém, který považuje za důležitý a v neposlední řadě prověří pružnost příslušného orgánu, který má dopravní značení na starosti. Cenou za tento "výnos" je úhrada nákladů na uvedení dopravního značení do původního stavu plus pokuta v přiměřené výši, která bude preventivně odrazovat potencionální umělcovy epigony od pokusů například přemalovat značení jízdních pruhů na dálnici, což by nemuselo být úplně bezpečné( A propos , je znám případ neznámého performera, který proti příliš hustému leteckému provozu nad Prahou, protestuje tak, že svítí pilotům laserem do očí).

Obdivuji, že umělec je pevný ve svém názoru a jako Mistr Jan v Kostnici neodvolá ergo odmítne zaplatit pokutu. Na druhou stranu ovšem musí být připraven na to, že jej soud za odmítnutí alternativního trestu pošle alespoň na symbolických třicet dnů do báně. Jsem rád, že si naše soudy, které už tak mají prachbídnou pověst, nenechají tetononc na hlavu od kdejakého (promiňte mi ten výraz Romane) recesistického hochštaplerka. V tomto ohledu se kauza pana Týce navlas podobá případu umělce z olomoucké MHD pana Smetany, který na předvolební polepy městských autobusů, přimalovával politikům tykadla , vousy a dámské přirození.

Uvědomme si prosím, že oba dva tito kreativci byli odsouzeni v občansko-právních sporech za poškozování cizí věci, a to k náhradě škody a alternativnímu testu ve formě pokuty. Oba dva shodně tyto tresty odmítli a byli tedy odsouzeni k trestu odnětí svobody. To není politikum na objednávku ODS či pražského komunálu- to je zákon!!!

Já oba tyto lidi podporuji a obdivuji jejich odvahu bojovat za své přesvědčení do konce včetně absolvování nepodmíněného trestu, ale kdyby k němu nebyli odsouzeni, byl by to pro mě jasný signál, že náš právní stát je definitivně po smrti.

Ale abych se vrátil k na začátku popsané představě.

Snahu páně Týce nabančit dvěma městským zaměstnancům v uniformě můžu přinejlepším považovat za nepromyšlený emocionální úlet umělce frustrovaného z blížícího se nástupu nepodmíněného trestu. V horším případě lze tento exces považovat za další z kontroverzních happeningů, jenž je účelově načasovaný tak, aby na autora znova upozornil těsně před tím, než se za ním dveře kartouzy definitivně zabouchnou.